Charisma kongregace

V souladu s vůlí zakladatele Služebníka Božího Roberta Spiskeho uskutečňují sestry sv. Hedviky své povolání v církvi:

• modlitbou a svědectvím života zasvěceného Bohu;
• křesťanskou výchovou a vzděláváním dětí a mládeže;
• pomocí církvi v pastorační práci;
• otevřeností vůči současným potřebám církve a světa;
• péčí o děti, které jsou vlivem okolního prostředí zaostalé a zanedbané;
• péčí o jakkoli potřebné.

Modlitba a svědectví života zasvěceného Bohu:

Aby sestry vytvořily v řeholní komunitě pravou jednotu s Bohem a lidmi, potřebují hluboký život modlitby. V tom je pro ně skvělým příkladem otec zakladatel Služebník Boží Robert Spiske. Sestry svým společným životem svědčí o církvi jako o společenství Krista a věřících stejně jako o Nejsvětější Trojici. Společná odpovědnost „vede k tomu, abychom milovali své bratry a sestry tak, že na sebe vezmeme jejich slabosti, jejich problémy, jejich těžkosti“ (Společný bratrský život, č. 21). Aby byl tento ideál možný, je nezbytný hluboký vnitřní život založený na posvěcující milosti, na společných modlitbách a na osobní modlitbě. Otevřenost na působení Ducha Svatého pomáhá sestrám v jejich sesterské lásce realizovat charisma Kongregace všude tam, kam je k obětavé službě zve Kristus přítomný v bližních.

Křesťanská výchova dětí a mládeže a pomoc církvi v pastorační práci:

Katecheze je nesmírně důležitým a nezbytným prvkem evangelizace, protože se stává místem setkávání člověka s Kristem a Jeho evangeliem. Církev povzbuzuje zejména řeholní osoby, aby se věnovaly katechezi. Vyzývá, aby s přihlédnutím k charizmatu vlastního institutu věnovaly této práci maximální kapacitu a schopnosti. Katecheze vždy hrála velmi důležitou roli ve službě sester sv. Hedviky. Cílem evangelizace vždy bylo a je navázat vztah a společenství s Ježíšem skrze prohlubování víry.

Péče o potřebné:

Sestry mají vždy projevovat samaritánský postoj k utrpení. Takový postoj dokáží zaujmout pouze prostřednictvím sjednocení s Kristem. V komentáři ke Stanovám čteme: „Aby naše charitativní práce mohla být cestou sjednocení s Bohem, musí se sjednotit s životem modlitby a stát se stálou modlitbou. Naši práci posvěcujeme tím, že ji spojujeme s dobrým úmyslem a své úsilí obětujeme Bohu pro dobro církve a světa.“ Stanovy rovněž ukládají sestrám, které vykonávají službu milosrdenství, aby všechny služby vykonávaly svědomitě, věrně, s plnou a radostnou odpovědností, věcně a podle svých nejlepších schopností, aby se řídily láskou k nemocným a potřebným s něžností a trpělivostí.