Úvodní stránka

Rozjímání na svátek sv. Hedviky 16. 10. 1963

Ctěná jako zemská patronka ve Slezsku a Polsku, byla sv. Hedvika i u nás uctívána. Však i král Přemysl Otakar II., spřízněný s rodem sv. Hedviky, hodně se přičinil o její svatořečení r. 1267, tj. 24 roky po její smrti. /+ 15. 10. 1243/.

Byla vzácným vzorem pro matky z lepších společenských kruhů, jak příkladnou péčí o svou rodinu, tak i svědomitou výchovou svých 6 dětí. Je však i vzácným a povzbuzujícím příkladem i pro řeholní osoby, neboť i ona prožívala řadu let v klášteře, jejž založila, a v němž byla její dcera abatyší.

A čím tedy nás povzbuzuje sv. Hedvika?

I.                   Pochopila, že rozvoji náboženského života lidu a k prohloubení tohoto života je třeba horlivé spolupráce řeholníků a řeholnic.

Z jejího návodu muž její založil a podporoval kláštery Augustiniánů, Dominikánů, Františkánů, Premonstrátů a Cisterciáků, sama pak založila pro cisterciačky klášter ve Vratislavě. Řeholníci a řeholnice tyto dle hesla sv. Benedikta „Ora et labora“ – „Modli se a pracuj“, vychovávali lid k modlitbě a práci, a řeholnice hlavně také pečovaly o vzdělání a náboženskou výchovu dívek. Bylo příznačné pro ono XIII. století, že mužové se starali jen o to, aby v duchu křižáků svou náboženskou horlivost projevovali jen válčením, o literární vzdělání se nestarali. Většinou neuměli číst a psát, ženy jejich byly většinou i literárně vysoce vzdělané. Tím jejich duše i hloubkou vzdělání stávala se schopnou prakticky uplatňovat svou hlubokou výchovu náboženskou. I v našich rodinách náboženský život matek pomůže obrodit náboženský život lidu. Jak k tomu můžeme a budeme moci přispět i my? Sv. Hedviko! Pomoz nám, abychom to poznaly a podle poznání toho k tomu i pomáhaly!

II.                Její víra, vnitřní zbožnost dělaly ji silnou i v mnohých utrpeních, na něž byl život její bohatý.

Nebyly jen zkoušky běžné v životě každé matky. Měla 6 dětí a pro udržení rodu radovala se hlavně ze synů. Boleslava, jenž byl zasnouben naší Anežce Přemyslovně, a Jindřicha, jenž byl manželem sestry naší Anežky, Anny. Ale Boleslav v mládí zemřel a Jindřich, jenž pro svůj bezúhonný život je v dějinách zván pobožný, zahynul tragicky. V r. 1241 Tataři vpadli do Slezska a dne 9. dubna Jindřich v bitvě s nimi byl poražen. Tataři mrtvolu jeho zohavili, hlavu uťali, tělo bez hlavy draze prodali sv. Hedvice, která ho dala pohřbít ve Vratislavě. Jak bolestná byla pro ni tato ztráta! A přece nereptala proti Bohu! Ukázala se silnou, bolest obětovala Bohu a na památku svého zbožného syna založila na místě bitvy u Lehnice ve Slezsku, západně od Vratislavě, klášter benediktinský, do něhož na prosbu choti Jindřichovy, Anny, povolala české mnichy z Opatovic u Pardubic. Jen svaté matky dovedou být velké i ve chvílích, kdy duše je zaplavena mořem bolesti! Jen zbožné matky dovedou se smířit odevzdaně s Božím dopouštěním a Boha usmiřují velkodušnými skutky. Jsme vždycky i my takovými? Máme v naší době dost takových příležitostí, podobně se osvědčit? Pomoz i nám, sv. Hedviko k tomu! Pomoz i našim matkám křesťanským!

 

III.             Za všech okolností sloužila Ježíši ukřižovanému co nejvěrněji.

Je zachována kronika cisterciácká z r. 1353 v Ostrově u Karlových Var napsaná. V této kronice je i legenda sv. Hedviky a na foliu 24b je obrázek: Sv. Hedvika klečí před křížem s Ukřižovaným, zhotoveným ze dřeva. Nad křížem je latinský nápis: „Ukřižovaný pravou ruku vyprostil  z hřebu, jímž byla přibita a požehnal pravicí svou sv. Hedvice. Od úst pak Ukřižovaného jsou slova, jež Kristus Pán měl v té chvíli říci: „Vyslyšel jsem tvou modlitbu, obdržíš, zač jsi prosila!“ Zamysli se nad všemi jednotlivostmi obrazu. Co ti chtějí říci? Jen věrnost ve všech, i nejtěžších případech životních můžeš s jistotou očekávat vyslyšení všech proseb. Svatá Hedviko! Nauč nás takové věrnosti! Provázej i svou přímluvou naše modlitby a prosby!

I u nás na Moravě je Kongregace sester sv. Hedviky. Ovšem, i jejich působení je nyní hodně omezeno, ba mnohde i znemožněno. Ale činnost ve svých ústavech pokud je možné, působí, je po mnohé stránce i pro nás povzbuzující. Vedle škol různých typů, a péče o nemocné a zestárlé, mají i ústavy, kde je dívčí mládež zvlášť připravovaná na přijetí svátosti křtu, pokání, sv. přijímání, biřmování, a kde jsou dívky vedeny k tomu, jak nemocné připravit na svátost nemocných.

Jak takové přípravy na všechny tyto svátosti budou nutné i u nás! Nesmírně nutné! A to nejen pro mládež, nýbrž i pro dospělé!

Pomoz, sv. Hedviko, sestrám, jež jsou tvé zvláštní ochraně svěřeny v této činnosti! Pomoz i nám, - doufáme, že se dočkáme i my možnosti k tomu, - abychom i my na tyto stránky ve svém působení pamatovali a v rámci svých svatých stanov i v tomto oboru apoštolátu spolu se služebníky Kristovými spolupracovali! Amen.

 

Žehná

+ Josef (Beran)

arcibiskup pražský

 

16. 10. 1963

Administrace
Vytvořil Mouser.cz, 2014