Patroni Kongregace

Svatá Hedvika

Sv. HedvikaNarodila se kolem roku 1174 na hradě Andechs v Bavorsku jako dcera vévody Bertholda IV. z rodu Andechs – Meranien († 1205) a jeho manželky Agnes, markraběnky z Míšně († 1195). Byla obdařena mnohými duchovními dary pro následování Krista a již v raném dětství projevovala hlubokou zbožnost. Když jí bylo pět let, svěřili rodiče její výchovu sestrám benediktinkám v Kitzingen.

Provdala se (1186) za slezského vévodu Jindřicha I. z rodu Piastowců. Byla neúnavně činná jako poselkyně míru, jako věrná manželka a matka, jako vlídná kněžna země. Její život stojí ve světle tajemného povolání: ukázat lidu Slezska, který se obrátil ke křesťanství, křesťanský život a mravy. To se mohlo podařit jenom příkladem silné, s Bohem sjednocené osobnosti.

Vynikala láskou a dobročinností k chudým a nemocným – v tom ji duchovně formovali wrocławští františkáni. Neuspokojila se jen štědrou podporou chudým; sama vykonávala nejprostší a nejobtížnější služby. Proto se nechávala na svých cestách provázet množstvím chudých – „neboť oni jsou čestnou stráží našeho Pána.“ Zasazovala se mimo jiné i o propouštění vězňů a vynášení spravedlivých trestů.

Vštěpovala základy víry svaté Anežce České (1208-1211) a byla tetou svaté Alžběty Uherské. Po smrti svého manžela v roce 1238 vstoupila do kláštera cisterciaček v Trzebnici (severně od Wrocławi); sama ho založila (1202) a její nejmladší dcera Gertruda tam byla abatyší. Všechny ostatní její děti zemřely ještě za jejího života. Zvláště smrt jejího syna Jindřicha II. Pobožného (Slezského), který se v čele dvou tisíc slezských rytířů postavil stonásobné přesile tatarských vojsk v bitvě u Lehnice (1241), zasáhla celou tehdejší Evropu.

Zemřela 15. 10. 1243 v Trzebnici. Dne 26. března roku 1267 byla prohlášena za svatou a její tělo bylo uloženo v trzebnickém klášterním kostele.

Sv. Hedvika se stala patronkou Slezska, vyhnanců z vlasti a snoubenců. V roce 1996 ji papež Jan Pavel II. jmenoval patronkou nové ostravsko – opavské diecéze. Její svátek se slaví 16. října.

Je nejčastěji zobrazována jako vévodkyně s odpovídající korunou. Jejími atributy jsou malá soška Panny Marie, kterou drží v ruce, dále růženec, modlitební knížka a občas díky legendě i boty. Často v rukách drží modely kostelů.

Svatý Josef

Sv. JosefVzor, ochránce a patron Církve.

Svatý Josef žil v Nazaretě, pocházel z Davidova královského rodu. Byl tesařem, skromným, pracovitým a hluboce zbožným člověkem. Bůh mu svěřil velké poslání: být pěstounem Božího Syna a ochráncem Panny Marie.

Je nám velkým vzorem skrytého života v Bohu a pro Boha. Často je zobrazován s malým Ježíškem v náručí a s lilií jako symbolem čistoty; jak pracuje s Ježíšem v dílně; u jesliček v Betlémě a na jiných výjevech z Ježíšova života.

Svatý Josef patří k nejuctívanějším církevním postavám. Zvláště je uctíván jako patron křesťanských rodin, sirotků, dělníků, tesařů, a patron šťastné smrti a umírajících.

Jeho svátek se slaví 19. března.

Svatý Augustin

Sv. AugustinSv. Augustin z Hippo (354 – 430) je všeobecně známý jako hledač pravdy, konvertita, biskup a učený teolog; málokdo ho zná jako mnicha. Po svém obrácení chtěl však být výhradně „služebníkem Božím“, tj. mnichem.

Sv. Augustin se narodil 13. listopadu 354 v městě Tagastě v Numidii, (dnešní Souk Ahras v Alžírsku). Augustinův otec byl vysokým úředníkem římské správy a majitelem velkého množství půdy, pocházel z bohaté římské patricijské rodiny, jeho matka byla křesťankou z rodiny, kde již dvě předchozí generace byly křesťany. Augustin studoval tzv. svobodná umění (gramatika, dialektika, rétorika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba), nakonec dokončil své vzdělání v rétorice.

Augustin neměl vztah ke křesťanství, které bylo na jeho vkus příliš přísné. Přečetl sice Bibli, ta ho ale svým neelegantním a lidovým jazykem odpuzovala. Naopak jej oslovil manicheismus, učení, které nahlíželo na svět jako na střet dobra a zla. Augustin se stal učitelem rétoriky na císařském dvoře v Miláně, které v té době bylo hlavním městem římské říše. Seznámení se sv. Ambrožem, milánským biskupem, jehož kázání Augustina fascinovala, modlitby jeho matky sv. Moniky a konečně čtení Životopisu sv. Antonína vedly k Augustinově obrácení.

Následovaly jeho přípravy na křest. Křest 43-letého Augustina, jeho nemanželského syna a jeho přítele Alypiose vykonal milánský biskup sv. Ambrož o velikonoční noci roku 387. Po návratu do Afriky se sv. Augustin soustředil na duchovní život, což jej také vedlo k sepsání pravidel řeholního života (Regule).  V roce 391 byl vysvěcen na kněze a v roce 395 se stal biskupem v Hippo Regius (dnes Annaba v Tunisku). V roce 430 během obležení města kmenem Vandalů sv. Augustin těžce onemocněl a v následujícím roce, těsně před dobytím města, zemřel.

Sepsáním první klášterní řehole (asi kolem roku 397) v západní oblasti ovlivnil Sv. Augustin rozhodujícím způsobem konkrétní utváření křesťanského řeholního ideálu, a tím i základ dalšího vývoje řeholního života v Evropě. Za reformní fáze (mezi 9. a 11. stoletím) hrála Augustinova řehole významnou roli, a proto byla převzata různými komunitami jako jediná směrnice řeholního života a rychle se šířila. Zdůrazňuje především lásku jako podstatu dokonalého společného života v klášteře. Stává se tím věrným zmenšeným obrazem Církve, ale také Nebeského Jeruzaléma. Základ klášterního života je vystavěn na třech centrálních požadavcích: neprahnout po vlastním majetku, pracovat a prací prospívat společenství, poslouchat nadřízené.

Dnes si volí mnoho novodobých sesterských kongregací, zabývajících se sociální oblastí, řeholi sv. Augustina jako pramen svého duchovního života.

Svatý František Saleský

Sv. František SaleskýSv. František Saleský - biskup a učitel Církve - se narodil 21. 8. 1567 na zámku Sales v Savojsku jako potomek venkovského šlechtického rodu. Po vysvěcení na kněze (1593) začal slovem i písmem horlivě bránit a šířit katolickou víru v kalvínské oblasti jižně od Ženevského jezera. Od roku 1602 působil jako ženevský biskup se sídlem v Annecy. Byl brilantním řečníkem a vynikajícím duchovním pastýřem, který se těšil velké důvěře, neboť žil tak, jak kázal. Spolu se sv. Janou Františkou de Chantal založil (1610) Kongregaci sester Navštívení Panny Marie; jejich původním posláním bylo spojovat rozjímání se službou chudým a nemocným. Jeho nejznámější díla o duchovním životě jsou "Úvod do zbožného života" a "Pojednání o lásce k Bohu". Zemřel 28. 12. 1622 v Lyonu a 24. 1. 1623 byly jeho ostatky přeneseny do Annecy. V roce 1655 byl prohlášen za svatého a později za patrona novinářů a katolických spisovatelů.

Jako duchovní pastýř řeholních sester napsal sv. František Saleský výklad jejich řehole, která byla vystavěna na Řeholi sv. Augustina a jejímž cílem nebyla přehnaná tvrdost a přísnost pravidel, nýbrž láska ke Kristu, kterou sv. František Saleský považoval za ústřední smysl řeholního života.

 

Zpět

Administrace
Vytvořil Mouser.cz, 2014