Narodila se kolem roku 1174 na hradě Andechs v Bavorsku jako dcera vévody Bertholda IV. z rodu Andechs – Meranien († 1205) a jeho manželky Agnes, markraběnky z Míšně († 1195). Byla obdařena mnohými duchovními dary pro následování Krista a již v raném dětství projevovala hlubokou zbožnost. Když jí bylo pět let, svěřili rodiče její výchovu sestrám benediktinkám v Kitzingen.
Provdala se (1186) za slezského vévodu Jindřicha I. z rodu Piastowců. Byla neúnavně činná jako poselkyně míru, jako věrná manželka a matka, jako vlídná kněžna země. Její život stojí ve světle tajemného povolání: ukázat lidu Slezska, který se obrátil ke křesťanství, křesťanský život a mravy. To se mohlo podařit jenom příkladem silné, s Bohem sjednocené osobnosti.
Vynikala láskou a dobročinností k chudým a nemocným – v tom ji duchovně formovali wrocławští františkáni. Neuspokojila se jen štědrou podporou chudým; sama vykonávala nejprostší a nejobtížnější služby. Proto se nechávala na svých cestách provázet množstvím chudých – „neboť oni jsou čestnou stráží našeho Pána.“ Zasazovala se mimo jiné i o propouštění vězňů a vynášení spravedlivých trestů.
Vštěpovala základy víry svaté Anežce České (1208-1211) a byla tetou svaté Alžběty Uherské. Po smrti svého manžela v roce 1238 vstoupila do kláštera cisterciaček v Trzebnici (severně od Wrocławi); sama ho založila (1202) a její nejmladší dcera Gertruda tam byla abatyší. Všechny ostatní její děti zemřely ještě za jejího života. Zvláště smrt jejího syna Jindřicha II. Pobožného (Slezského), který se v čele dvou tisíc slezských rytířů postavil stonásobné přesile tatarských vojsk v bitvě u Lehnice (1241), zasáhla celou tehdejší Evropu.
Zemřela 15. 10. 1243 v Trzebnici. Dne 26. března roku 1267 byla prohlášena za svatou a její tělo bylo uloženo v trzebnickém klášterním kostele.
Sv. Hedvika se stala patronkou Slezska, vyhnanců z vlasti a snoubenců. V roce 1996 ji papež Jan Pavel II. jmenoval patronkou nové ostravsko – opavské diecéze. Její svátek se slaví 16. října.
Je nejčastěji zobrazována jako vévodkyně s odpovídající korunou. Jejími atributy jsou malá soška Panny Marie, kterou drží v ruce, dále růženec, modlitební knížka a občas díky legendě i boty. Často v rukách drží modely kostelů.
Vzor, ochránce a patron Církve.
Svatý Josef žil v Nazaretě, pocházel z Davidova královského rodu. Byl tesařem, skromným, pracovitým a hluboce zbožným člověkem. Bůh mu svěřil velké poslání: být pěstounem Božího Syna a ochráncem Panny Marie.
Je nám velkým vzorem skrytého života v Bohu a pro Boha. Často je zobrazován s malým Ježíškem v náručí a s lilií jako symbolem čistoty; jak pracuje s Ježíšem v dílně; u jesliček v Betlémě a na jiných výjevech z Ježíšova života.
Svatý Josef patří k nejuctívanějším církevním postavám. Zvláště je uctíván jako patron křesťanských rodin, sirotků, dělníků, tesařů, a patron šťastné smrti a umírajících.
Jeho svátek se slaví 19. března.
Sv. Augustin z Hippo (354 – 430) je všeobecně známý jako hledač pravdy, konvertita, biskup a učený teolog; málokdo ho zná jako mnicha. Po svém obrácení chtěl však být výhradně „služebníkem Božím“, tj. mnichem.
Sv. Augustin se narodil 13. listopadu 354 v městě Tagastě v Numidii, (dnešní Souk Ahras v Alžírsku). Augustinův otec byl vysokým úředníkem římské správy a majitelem velkého množství půdy, pocházel z bohaté římské patricijské rodiny, jeho matka byla křesťankou z rodiny, kde již dvě předchozí generace byly křesťany. Augustin studoval tzv. svobodná umění (gramatika, dialektika, rétorika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba), nakonec dokončil své vzdělání v rétorice.
Augustin neměl vztah ke křesťanství, které bylo na jeho vkus příliš přísné. Přečetl sice Bibli, ta ho ale svým neelegantním a lidovým jazykem odpuzovala. Naopak jej oslovil manicheismus, učení, které nahlíželo na svět jako na střet dobra a zla. Augustin se stal učitelem rétoriky na císařském dvoře v Miláně, které v té době bylo hlavním městem římské říše. Seznámení se sv. Ambrožem, milánským biskupem, jehož kázání Augustina fascinovala, modlitby jeho matky sv. Moniky a konečně čtení Životopisu sv. Antonína vedly k Augustinově obrácení.
Následovaly jeho přípravy na křest. Křest 43-letého Augustina, jeho nemanželského syna a jeho přítele Alypiose vykonal milánský biskup sv. Ambrož o velikonoční noci roku 387. Po návratu do Afriky se sv. Augustin soustředil na duchovní život, což jej také vedlo k sepsání pravidel řeholního života (Regule). V roce 391 byl vysvěcen na kněze a v roce 395 se stal biskupem v Hippo Regius (dnes Annaba v Tunisku). V roce 430 během obležení města kmenem Vandalů sv. Augustin těžce onemocněl a v následujícím roce, těsně před dobytím města, zemřel.
Sepsáním první klášterní řehole (asi kolem roku 397) v západní oblasti ovlivnil Sv. Augustin rozhodujícím způsobem konkrétní utváření křesťanského řeholního ideálu, a tím i základ dalšího vývoje řeholního života v Evropě. Za reformní fáze (mezi 9. a 11. stoletím) hrála Augustinova řehole významnou roli, a proto byla převzata různými komunitami jako jediná směrnice řeholního života a rychle se šířila. Zdůrazňuje především lásku jako podstatu dokonalého společného života v klášteře. Stává se tím věrným zmenšeným obrazem Církve, ale také Nebeského Jeruzaléma. Základ klášterního života je vystavěn na třech centrálních požadavcích: neprahnout po vlastním majetku, pracovat a prací prospívat společenství, poslouchat nadřízené.
Dnes si volí mnoho novodobých sesterských kongregací, zabývajících se sociální oblastí, řeholi sv. Augustina jako pramen svého duchovního života.
Sv. František Saleský - biskup a učitel Církve - se narodil 21. 8. 1567 na zámku Sales v Savojsku jako potomek venkovského šlechtického rodu. Po vysvěcení na kněze (1593) začal slovem i písmem horlivě bránit a šířit katolickou víru v kalvínské oblasti jižně od Ženevského jezera. Od roku 1602 působil jako ženevský biskup se sídlem v Annecy. Byl brilantním řečníkem a vynikajícím duchovním pastýřem, který se těšil velké důvěře, neboť žil tak, jak kázal. Spolu se sv. Janou Františkou de Chantal založil (1610) Kongregaci sester Navštívení Panny Marie; jejich původním posláním bylo spojovat rozjímání se službou chudým a nemocným. Jeho nejznámější díla o duchovním životě jsou "Úvod do zbožného života" a "Pojednání o lásce k Bohu". Zemřel 28. 12. 1622 v Lyonu a 24. 1. 1623 byly jeho ostatky přeneseny do Annecy. V roce 1655 byl prohlášen za svatého a později za patrona novinářů a katolických spisovatelů.
Jako duchovní pastýř řeholních sester napsal sv. František Saleský výklad jejich řehole, která byla vystavěna na Řeholi sv. Augustina a jejímž cílem nebyla přehnaná tvrdost a přísnost pravidel, nýbrž láska ke Kristu, kterou sv. František Saleský považoval za ústřední smysl řeholního života.
Administrace
Vytvořil Mouser.cz, 2014