Kongregace sester svaté Hedviky (založena Služebníkem Božím P. Robertem Spiske 14. června 1859 ve Vratislavi) prošla brzy po svém založení velkou zkouškou utrpení. Její existence byla hned v počátcích působení ohrožena státními zákony (v té době se Vratislav nacházela na uzemí Pruska). V prosinci roku 1875 přišel dopis vratislavského policejního prezidenta, kde stálo, že Kongregace musí být do šesti měsíců rozpuštěna.
Otec zakladatel si uvědomoval odpovědnost za téměř 50 řeholnic, které mu zcela důvěřovaly. Plný důvěry v Boží Prozřetelnost pro ně začal hledat vhodné místo. Vzpomněl si, že v roce 1862 se na něj obrátil olomoucký arcibiskup s prosbou o vyslání sester sv. Hedviky do své diecéze. Tenkrát nemohl splnit jeho prosbu kvůli nedostatku sester. Proto se otec Robert v květnu 1875 obrátil na arcibiskupa olomouckého s prosbou, zda by mohl přijmout sestry do své diecéze. Arcibiskup ochotně vyšel vstříc a poskytl sestrám bývalý klášter augustiniánů v Nezamyslicích. Toto moravské městečko bylo v té době součástí Rakouska-Uherska. V říjnu 1877 sem přišly první čtyři sestry (mezi nimi také Matka Antonie Marks), aby zde připravily bydlení pro ostatní sestry, které krátce nato měly odejít z Vratislavi (v té době už všechny filiální domy kromě Barda byly zrušeny).
Budova v Nezamyslicích se nacházela v zoufalém stavu, proto sestry zpočátku bydlely na faře. Za pomoci tamních kněží a farníků připravily řeholnice klášter tak, aby se v něm dalo bydlet. Již v listopadu 1877 se mohly sestry přestěhovat do několika pokojů v zámku. V listopadu toho roku přišel do Nezamyslic otec zakladatel a za účasti místních duchovních a hojného počtu farníků požehnal budoucí sídlo svých řeholních sester.
I když byl termín vysídlení sester sv. Hedviky několikrát posunut, rychle se blížil. Měly opustit Vratislav do 1. dubna 1879. Sestry vykonaly pouť do Třebnice, kde se modlily u hrobu své patronky, svaté Hedviky Slezské. Prosily, aby se časem zase mohly vrátit do Slezska, zvláště do milované Vratislavi.
Dne 29. dubna 1879 se naposled sešly ve své kapli. Byla to těžká chvíle. Velký zástup věřících doprovodil řeholnice na vlakové nádraží a po dojemném loučení odjely sestry do Nezamyslic. Zde ihned začaly s charitativní činností. Přijaly do péče několik sirotků. Zakrátko také otevřely soukromý penzionát pro děvčata.
S odchodem sester z Vratislavi byl fakticky (později i kanonicky) přenesen mateřinec do Nezamyslic. Zde byly shromážděny všechny sestry Kongregace kromě sester z Barda. Bylo zde vedení Kongregace, noviciát i archiv. Ordinářem sester v Nezamyslicích se stal olomoucký arcibiskup. Funkci generální představené vykonávala i nadále M. Antonia Marks.
O působení sester v Nezamyslicích naleznete více v magisterské práci ZDE.
Po sedmi letech přišla sestrám do Nezamyslic radostná zpráva. V dopise z 2. prosince 1886 jim otec Robert oznámil, že byl v Prusku zrušen dekret, rozhodující o vyhnání Kongregace sester sv. Hedviky ze Slezska, čímž se sestrám otevřela cesta zpět do vlasti. Důvěra otce Roberta v Boží Prozřetelnost nebyla zklamána. Několik sester se mohlo vrátit do Slezska ještě za jeho života v roce 1886, kdy se ujaly sirotčince v Katowicích (zde v roce 1924 vznikla druhá polská provincie). Dne 5. března 1888 obdržel P. Robert s velkou radostí tři hodiny před svou smrtí dopis od vratislavského arcibiskupa ohledně opětného přijetí vedení Domu sv. Hedviky ve Vratislavi. Sestry se do svého původního mateřince vrátily v listopadu 1889.
Dne 15. listopadu 1906 vznikla Česká provincie se sídlem v Nezamyslicích, která byla svěřena pod zvláštní ochranu svatého Josefa a podléhala řízení generalátu ve Wroclawi.
Věrnost Boží vůli, ke které otec zakladatel sestry povzbuzoval, přinesla své ovoce. Podle slov zakladatele se toto vyhnanství skutečně stalo půdou pro svatou setbu. V následujících letech se nezamyslická komunita a později česká provincie silně vzmáhala. Mezi lety 1897 a 1916 bylo přijato 136 nových sester. Jubilejní rok 1900 byl počátkem šíření Kongregace v našich zemích. Do roku 1906 byly založeny 4 filiální domy (Křivoklát, Smečno, Luka nad Jihlavou, Žacléř). Tato první založení mají povětšinou společné dva prvky: fundátory založení byli šlechtici a náplní jejich nadací byla charitativní služba potřebným. V příštích desetiletích bylo v Čechách a na Moravě založeno čtyřicet dalších filiálek, kde sestry působily ve školách, mateřských školách a jeslích, v dětských domovech a domovech důchodců, v nemocnicích, věnovaly se ošetřování nemocných po domech, vedly vzdělávací kurzy jazykové, hudební a kurzy ručních prací.
Pro rostoucí počet sester byl provinční dům v Nezamyslicích příliš malý a nevyhovující (vlhkost, chlad, nevyhovující hygienické podmínky). Proto v roce 1926 koupila Česká provincie zámek od barona Wambolta v Břežanech u Znojma, kam bylo přeloženo sídlo provincie a noviciát. Také zde sestry brzy zahájily svou činnost: vedly domov pro osoby se zdravotním postižením, mateřskou školu, vyučovaly ručním pracím a hudbě, v domě také probíhaly exercicie.
O působení sester v Břežanech naleznete více v magisterské práci ZDE.
Po obsazení sudetského území Němci v roce 1938 a po zřízení Protektorátu Čech a Moravy v roce 1939 bylo znemožněno posílání českých kandidátek z protektorátního území do německého noviciátu v Břežanech. Proto byl v roce 1939 zřízen druhý noviciát v Nezamyslicích. Česká provincie měla v té době 25 domů, z nichž třináct leželo v severním sudetském území a osm na sudetském území na jižní Moravě. Ostatní čtyři domy (Nezamyslice, Luka nad Jihlavou, a dvě filiálky v Buchlovicích), v nichž bylo 32 sester, se nacházely na českém území. Nezamyslická filiálka byla v bouřlivých událostech květnových dnů roku 1945 uzavřena a už nebyla obnovena.
Mezi lety 1939 – 1945 byla v české provincii zrušena činnost sedmi filiálek (mateřské školy) z důvodu převzetí těchto objektů nacistickou NSV (např. Králíky, Mikulov, Drnholec). Sestry, které pracovaly jako učitelky v mateřských školách pak byly vyškoleny na zdravotní sestry a poté pracovaly v nemocnicích.
Nejvyšší stav počtu sester české provincie (237) byl zaznamenán v roce 1942. Po druhé světové válce odešla velká část sester v rámci odsunu německého obyvatelstva do Rakouska. Těmito zásahy byla dříve kvetoucí provincie velmi oslabena. V roce 1949 měla provincie osm filiálek. V nich a v provinčním domě dohromady působilo na 130 sester.
V letech 1948 – 1989 byla Církev v Československu pronásledována nejtvrdším způsobem. Do roku 1962 muselo být pod nátlakem státu uzavřeno 19 filiálek provincie.
Dne 16. června 1959 byla provinční představená Matka Bohumila Moltašová zatčena a svévolně odsouzena k 20-ti měsíčnímu nepodmíněnému trestu. Brzy nato byly zatčeny, vyslýchány a posléze propuštěny také provinční vikářka a představená domu v Břežanech. Matka Bohumila byla odvezena do nechvalně proslulé věznice v Praze na Pankráci. Odtud byla spolu s vězeňkyněmi, odsouzenými za kriminální zločiny, odvezena na nucené práce do zemědělského družstva ve Všehrdech v Čechách. Neočekávaná amnestie ze dne 11. května 1960 umožnila Matce Bohumile návrat do kláštera v Břežanech.
V roce 1960 bylo sestrám odebráno vlastnictví provinčního domu v Břežanech. Těžký úder zasáhl konvent v říjnu 1962, kdy přes dvacet sester, které dosáhly důchodového věku 59 let, muselo na státní příkaz přesídlit pár dnů před Vánocemi z Břežan do Charitního domova v Mukařově u Prahy. Pro zákaz přijímání nových sester do Kongregace a odsunu sester důchodového věku do Mukařova počet sester v Břežanech stále klesal. Od roku 1962 zaměstnávala Charita (která převzala správu činnosti provinčního domu v Břežanech v roce 1951) rostoucí počet civilních ošetřovatelek. Od roku 1963 měla česká provincie už jen provinční dům v Břežanech a „nucenou“ filiálku v Mukařově u Prahy.
O působení sester v Mukařově naleznete více v bakalářské práci ZDE.
V roce 1973, nehledě na protesty sester proti zásahu do jejich klauzury, rozdělilo vedení ústavu refektář sester dřevěnou stěnou a dvě třetiny místnosti přidělilo zaměstnancům jako jídelnu. V roce 1975 se v Břežanech nuceným odchodem sester, které by rády nadále zůstaly ve službě potřebným, zmenšil jejich počet na osmnáct.
Uprostřed těžkostí se sestrám dostalo velké radosti - v roce 1976 složily tajně své první sliby ve Vratislavi v Polsku sestra Monika a sestra Zdislava. O dva roky později je následovala také sestra Anežka.
V roce 1977, kdy břežanský konvent tvořilo už jen jedenáct sester, byla sestrám úmyslně o svátku svaté Hedviky odňata i zbylá část refektáře. Celý původní refektář sester byl nyní dán k užívání personálu ústavu. Do roku 1978 klesl počet sester v Břežanech na devět.
V roce 1981 byly sestry vypovězeny z provinčního domu bez náhrady a možnosti vstupu do něj. Dne 3. listopadu 1981 byla v klášterní kapli sloužena poslední mše svatá. Poté byla kaple zrušena a užívána ústavem jako sklad přebytečných věcí. V této době provinční představená Matka Bohumila se sestrou Michaelou nalezly pomoc u pana faráře Stanislava Bláhy, který byl od roku 1974 duchovním správcem v Břežanech. Přenechal jim k užívání jednu z farních místností. Na faře v té době bydlely také sestry františkánky OSF v prvním patře budovy.
Sestra Michaela byla nadále zaměstnána na oddělení u dětí. Kromě této služby zastávala službu varhanice v kostelech břežanské farnosti i v okolí. Provinční představená Matka Bohumila však do ústavu nesměla vstoupit. V domě zůstaly jen tři tajně přijaté sestry. Bydlely ve třech malých pokojích bývalé klausury (za ubytování platily nájem), kuchyňku a koupelnu měly k užívání společně s dojíždějícími zaměstnanci. Nadále pracovaly v ústavu jako civilní zaměstnankyně.
Do provinčního domu po roce 1981 neměla možný vstup ani generální představená Matka Michaela, tajně přijaté sestry navštěvovala skrytě v nočních hodinách. Dodnes jsou jí sestry vděčné za tuto její službu povzbuzování v těžkých dobách persekuce. Její velká duchovní pomoc (po roce 1990 i finanční, kdy do domu posílala nemalé finanční částky na nutné rekonstrukce.
| Český název lokality | Německý název lokality | Založení | Uzavření | ||
| 1 | Břežany | Frischau | 1926 | - | - |
| 2 | Buchlovice – nemocnice | Buchlowitz | 1911 | - | 1936 |
| 3 | Buchlovice – mateřská škola | Buchlowitz | 1930 | - | 1948 |
| 4 | Buchlovice – starobinec | Buchlowitz | 1937 | - | 1948 |
| 5 | Červená Voda | Mährisch Rothwasser | 1919 | - | 1962 |
| 6 | Český Dub | Böhmisch Aicha | 1910 | - | 1937 |
| 7 | Chrastava | Kratzau | 1912/1928 | - | 1946 |
| 8 | Dolní Hedeč | Heidisch | 1920 | - | 1929 |
| 9 | Drnholec | Dürnholz | 1930 | - | 1941 |
| 10 | Dyjákovice | Gross Tajax | 1933 | - | 1945 |
| 11 | Hanušovice | Hannsdorf | 1924 | - | 1927 |
| 12 | Hodonice | Hödnitz | 1917 | - | 1927 |
| 13 | Hranice | Mährisch Weisskirchen | 1944 | - | 1944 |
| 14 | Hrušovany n. Jevišovkou | Grussbach | 1929 | - | 1944 |
| 15 | Jedlina | Neulosimthal | 1914 | - | cca 1918 |
| 16 | Jiřetín pod Jedlovou | 1960 | - | 1962 | |
| 17 | Králíky | Grulich | 1908 | - | 1939 |
| 18 | Křivoklát | Pürglitz | 1900 | - | 1929 |
| 19 | Lampertice | Lampersdorf | 1914 | - | 1956 |
| 20 | Lednice | Eisgrub | 1932 | - | 1947 |
| 21 | Luka nad Jihlavou | Wiese | 1903 | - | 1948 |
| 22 | Maršov | Marschendorf | 1910 | - | 1947 |
| 23 | Maršov – Temný Důl | Marschendorf – Dunkhelthal | 1910 | - | 1940 |
| 24 | Mikulov – nemocnice | Nikolsburg | 1918 | - | 1946 |
| 25 | Mikulov – dětský domov | Nikolsburg | 1919 | - | 1939 |
| 26 | Mikulov – městský sirotčinec | Nikolsburg | 1919 | - | 1941 |
| 27 | Miroslav | Misslitz | 1921 | - | 1935 |
| 28 | Mistelbach / Rakousko | Mistelbach | 1943 | - | 1945 |
| 29 | Moravská Třebová | Mährisch Trübau | 1922 | - | 1957 |
| 30 | Mukařov | 1962 | - | 1996 | |
| 31 | Němčice | Niemtschitz | 1913 | - | 1932 |
| 32 | Nezamyslice | Nezamislitz | 1877 | - | 1946 |
| 33 | Nižbor – Nová Huť | Nischburg | 1914 | - | cca 1918 |
| 34 | Pilníkov | Pilnikau | 1907 | - | 1960 |
| 35 | Pustá Polom | Wüst Pohlum | 1921 | - | 1922 |
| 36 | Sedlešovice | Edelspitz | 1917 | - | 1939 |
| 37 | Slavičín | Slawitschin | 1944 | - | 1946 |
| 38 | Smečno | Smecno |
Administrace
Vytvořil Mouser.cz, 2014