Zakladatel Kongregace sester sv. Hedviky, Služebník Boží P. Robert Spiske, se narodil 29. ledna 1821 v Lešnici u Vratislavi. Těžké poválečné poměry po roce 1800 donutily jeho otce Antonína Spiske opustit svůj domov v Broumově v Čechách a vyučit se ševcovskému řemeslu ve Slezsku. Usadil se v Lešnici, kde se oženil s Teklou Hermann, dcerou ředitele školy. Bůh požehnal jejich manželství darem čtyř dětí. Robert byl jejich třetím dítětem. Ve farním kostele sv. Hedviky v Lešnici přijal svátost křtu, při níž dostal jména Josef Antonín Robert.
Dům rodiny Spiske naplňovala hluboká zbožnost. Zvláště Robert se mezi sourozenci vyznačoval vroucí zbožností. Sotva dosáhl na oltář, denně chodil do kostela, aby ministroval při mši svaté. Brzy pocítil lásku ke kněžskému povolání a velkou touhu po něm. Vzhledem k chudobným poměrům rodiny však neměl Robert po ukončení obecné školy žádnou šanci na další vzdělání. Tu přišla neočekávaně pomoc ze strany kanovníka Dr. Davida Krűgera, oblíbeného kazatele a katechety katedrální školy, který nadanému Robertovi dopomohl ke studiu na této škole (1830 -1834). Po smrti tohoto dobrodince (1834) se Robert ocitl opět v nelehké situaci, ale jeho touha po kněžství stále více sílila a byl plný vnitřní důvěry. S nadějí na stipendium nastoupil 27. září 1835 do tamního katolického Gymnázia sv. Matěje. Robertova bezmezná důvěra a samostatnost vzbuzovaly podiv u nejednoho kněze. V této nelehké době se ho ujal sám katedrální děkan Dr. Jan Schoepe, který se dověděl o jeho těžké materiální situaci a o jeho záměrech, a s vřelou srdečností mu řekl: „Chci ti být otcem. Budeš bydlet u mne a pod mým dohledem studovat“. Tak se mohl Robert bez větších starostí věnovat studiu. V tomto čase si oblíbil tichý, skromný život v ústraní. Ve třetím ročníku studia však jeho dobrodinec náhle zemřel. Tehdy si Robert uvědomil, že jej Boží prozřetelnost chtěla poučit, aby příliš nespoléhal na lidi, ale jen na Boha.
Jako mnozí mladí lidé, tak i Robert prošel krizí víry a kněžský ideál mu zůstal nějaký čas zastřen. S Boží pomocí však překonal všechny vnitřní i vnější překážky, které jej chtěly odvést od kněžského povolání.
Po maturitě se odebral na jeden statek u Vratislavi, kde čtyři týdny ve dne a částečně i v noci bděl u lůžka nemocného člověka, který vykonal mnoho dobrého pro svět, s nímž se nyní loučil. Tato péče o umírajícího člověka mladého studenta Roberta mnohému naučila. Poznal zde důležitost, význam a potřebnost služby druhým a zachraňování jejich duší.
V letech 1843 – 1846 Robert studoval na vratislavské univerzitě teologii a filozofii. Cítil však, že nestačí vědecké poznání pravd víry. Sám o tom napsal: „Znal jsem své povolání, ale ještě jsem jím nežil.“ Svou naději v napravení tohoto stavu vložil do pobytu v kněžském semináři ve Vratislavi, do nějž vstoupil 5. října 1846. Celou duší se oddal prakticko-asketické přípravě ke kněžské službě. V té době se projevil jako výborný kazatel. Úspěchy měl také v katechetické činnosti. Dne 13. června 1847 přijal Robert Spiske od vratislavského arcibiskupa Melchiora von Diepenbrock v kostele sv. Kříže ve Vratislavi jáhenské svěcení a 18. června 1847 kněžské svěcení. Děkovnou primiční mši svatou sloužil P. Robert Spiske v neděli 27. června 1847 ve svém rodišti v Leśnici ve farním kostele sv. Hedviky.
Hned po kněžském svěcení byl jmenován vychovatelem alumnátu na rok 1847/48. V každém z kandidátů viděl budoucího kněze, na jehož horlivosti a zbožnosti bude záviset spása svěřených duší. Cítil se být zavázán rozvíjet hlavně svým příkladem jejich morální život a vést je k osobnímu růstu. 17. června 1848, kdy byli klerici vratislavského alumnátu vysvěceni na kněze, se skončila služba P. Roberta Spiske jako prefekta alumnátu. Dne 20. června 1848 byl ustanoven kaplanem ve farnosti Nejsvětější Panny Marie na Písku ve Vratislavi. Zde působil do 2. září 1851, kdy byl jmenován administrátorem osiřelé farnosti sv. Michaela a Všech svatých v severní části Vratislavi. Nová rozlehlá farnost obydlená převážně chudšími lidmi byla vhodnou vinicí pro mladého obětavého kněze. Kardinál M. Diepenbrock však viděl jeho vytíženost a odvolal jej z této farnosti z obavy, že předčasně vyčerpá své síly. Od 18. ledna 1853 se vrátil zpět jako kurátor do farnosti Nejsvětější Panny Marie na Písku, kde v té době působil jako farář jeho velký vzor, docent univerzity P. Josef Wick. Jejich vzorná a harmonická spolupráce přes rozdíly povah byla povzbuzením pro farníky a měla vliv na probouzení nových kněžských povolání a na větším počtu věřících v této vratislavské mariánské svatyni. P. Robert ochotně vypomáhal svému faráři se zakládáním a vedením organizací Svazku katolického Východu, katolické knihovny ve Vratislavi, Katolického řemeslnického spolku, spolku sv. Vincence a internátu pro děti. Poté se přistoupilo k organizování spolků katolických žen. První spolky žen vznikly při farnosti sv. Michaela a při kostele Nejsvětější Panny Marie na Písku v roce 1848. Vedení posledně jmenovaného svěřil P. Josef Wick kurátorovi Robertu Spiske. Z této nové služby, do níž se otec Robert pustil v pokoře a poslušnosti, povstalo v roce 1859 jeho životní dílo – Kongregace sester sv. Hedviky.
P. Robert Spiske byl současně apoštolsky činný v duchovní správě ve své farnosti. S velkým zápalem se věnoval výuce náboženství ve škole. Uvědomoval si však, že samotná výuka náboženství ani příprava ke svátostem nestačí k vyřešení bolestné situace dětí a mládeže. S otcovskou láskou se věnoval dětem, které již dokončily školní docházku, a dále je vyučoval náboženství. Chlapce se snažil umístit u dobrých mistrů a chudé studenty, kteří toužili po kněžství, podporoval a pomáhal jim k dosažení jejich touhy.
Nejvíce bylo otci Robertovi líto sirotků a bezbranných vdov. Lidská nouze jej vedla k velké lásce. Sám materiálně pomáhal nejchudším rodinám. Jeho zvláštní starost o děti a mládež dosvědčuje i to, že nejednou do svého domu přijal děti z ulice a staral se o ně, dokud nenalezl odpovědné rodiny, které by je přijaly. Brzy byl otec Robert nazýván apoštolem chudých.
Jedním z pilířů jeho apoštolátu bylo hlásání Božího slova. Nepoužíval vyumělkovaných řečí, ale nejprostšími slovy a zcela prostými pravdami zapaloval lidská srdce. Skromnost, nezištnost a kazatelský talent přitahovaly davy lidí na jeho kázání. Boží slovo hlásal nejen věřícím, ale s ještě větší láskou přiváděl do Církve nekatolíky.
Hranice farnosti byly pro otce Roberta, který od mládí projevoval misijní povolání, příliš úzké. Nadšen plody lidových misií, prováděných jezuity v roce 1852 ve Vratislavi, sám z vlastní iniciativy dvakrát v roce 1852 lidové misie uspořádal (jedny z nich byly v dnešní obci Vápenná v okr. Jeseník). Za svou požehnanou činnost byl arcibiskupem Heinrichem Főrstrem doporučen ve zprávě předané Římu k čestnému titulu kaplana Jeho Svatosti. Papež Pius IX., který již P. Robert Spiske osobně znal z jednání o založení kongregace, mu 8. ledna 1859 udělil titul ještě vyšší – jmenoval jej svým tajným prelátem.
Dne 4. února 1864 nastoupil P. Robert Spiske jako farář do farnosti sv. Stanislava, Václava a Doroty ve Vratislavi, kde si v krátkém čase získal úctu vznešených i prostých. V době jeho působení ve farnosti se mnozí z protestantů, židů i nevěřících stali horlivými katolíky.
Tak jako na dřívějších místech i zde vyhledával otec Robert samotu a ticho. Sloužily mu k cestě do kontemplace, ve které byl opravdovým mistrem. Zároveň však dokázal být milým a radostným společníkem při farních setkáních.
Doba působení P. Spiske u sv. Doroty připadá na čas plný utrpení – období kulturního boje (1870 – 1887). V roce 1875 jej vratislavský arcibiskup Heinrich Főrster († 20. 10. 1881), kterému hrozilo z důvodu nedodržování pruského zákonodárství vězení, jmenoval děkanem wroclawským a svěřil mu vedení vratislavských kněží v důvěře, že jim a věřícím bude pevnou a trvalou oporou.
Dne 7. prosince 1880 udělil Spolek Slezských Maltézských Rytířů P. Spiske čestné členství a z Říma získal jmenování čestným kaplanem tohoto společenství.
Dne 28. června 1883 jej nový biskup Robert III. Herzog (1882 – 1886) uvolnil z farnosti sv. Doroty a jmenoval jej kapitulním kanovníkem wroclawské katedrální kapituly sv. Jana Křtitele. Dne 9. července téhož roku byl jmenován katedrálním kazatelem a rádcem generálního vikáře.
Po roce 1883 se staly trvalými místy kněžské činnosti P. Spiske výuka ve škole a především zpovědnice. Byl přísným, ale přesto vyhledávaným zpovědníkem.
Když se u něho objevily závažné zdravotní potíže a cítil, že se blíží konec života, nic neubral ze svého asketického způsobu života a ještě více se prohloubila jeho láska k Bohu a bližním.
Dne 5. března 1888 otec Robert s hlubokou zbožností sloužil mši svatou, zpovídal a účastnil se zasedání kapituly. Večer během modlitby breviáře dostal v přítomnosti svého přítele P. Jana Mortimera von Montbach čtvrtý, poslední záchvat mozkové mrtvice. Přítel s ním vzbudil lítost a udělil mu rozhřešení. Poté umírající ještě stiskl dlaň svému příteli. Přijal také rozhřešení svého přivolaného zpovědníka kanovníka Ferdinanda Probsta a odevzdal svou duši do rukou Stvořitele.
Celá katolická Vratislav oplakávala svého zemřelého kněze. Na pohřeb, který se konal 8. března 1888, přišli lidé ze všech stavů a každého věku. Mnoho kněží, sestry sv. Hedviky, děti, bohoslovci, zástupci řádu Maltézských rytířů a především prostí lidé zaplnili celou ulici. Pohřební průvod byl opravdovou manifestací víry. Pohřební bohoslužbu, které se účastnil i nový arcibiskup Georg Kopp, vedl světící biskup Hermann Gleich. Tělesné ostatky P. Roberta Spiske byly uloženy do podzemní hrobky vratislavské katedrály pod kaplí Zmrtvýchvstání Páně.
Sestry sv. Hedviky zůstaly osiřelé. Utichly rady a poučení jejich duchovního otce. Tehdy sestry s velkou úctou znovu pročítaly a uchovávaly dopisy a každé sepsané slovo. Zvláště toužily uskutečnit jeho přání, vyřčené kdysi u příležitosti jeho svátku: „Nejlepším darem pro mně je modlitba sester a radost z jejich práce v odpoutání se od všeho pozemského, v trpělivosti, lásce a vděčnosti vůči všem dobrodincům.“
V den 96. výročí úmrtí, dne 5. března 1984, byly na podnět sester sv. Hedviky ostatky P. Roberta Spiske slavnostně přeneseny z katedrály do kostela mateřince sester sv. Hedviky ve Vratislavi. Od té doby se u jeho hrobu zastavují k modlitbě nejen sestry, ale také mnozí příchozí, aby na jeho přímluvu obdrželi potřebné milosti od Boha.
Dne 5. března 1993 kardinál Henrik Gulbinowicz, arcibiskup vratislavský, slavnostně zahájil beatifikační proces P. Roberta Spiske na diecézním stupni v přítomnosti generální představené Kongregace Matky Michaeli Andörfer a sester sv. Hedviky.
Dne 2. února 1995 udělila Kongregace pro svatořečení potřebné „Nihil obstat“ = souhlas k beatifikačnímu procesu a tomuto řízení dala název: „Vratislavien. Beatificationis et Canonizationis Servi Dei ROBERTI SPISKE Sacerdotis Dioecesani Fundatoris Congregationis Sororum Sanctae Hedvigis.“ (Vratislav. Blahořečení a svatořečení kněze vratislavské diecéze Služebníka Božího Roberta Spiske zakladatele Kongregace sester sv. Hedviky).
V den 136. výročí založení Kongregace sester sv. Hedviky, 14. června 1995, bylo na prosbu postulátora Dr. Michala Machala, podle přípisu (supplex libellus /„listina pokorné prosby“/) ze dne 8. června 1994, zahájeno kanonické vyšetřování týkající se života a činnosti kněze Roberta Spiske zemřelého v pověsti svatosti.
Dne 17. ledna 2009 papež Benedikt XVI. při audienci Mons. Angela Amata, prefekta Kongregace pro blahořečení a svatořečení, schválil, aby bylo zveřejněno 10 nových dekretů o kandidátech na blahořečení: pět potvrzujících zázrak na přímluvu kandidáta, pět dosvědčujících jejich hrdinské ctnosti.
Mezi pěti jmény kandidátů na blahořečení, dosvědčujících jejich hrdinské ctnosti je k velké radosti sester sv. Hedviky zařazeno i jméno jejich otce zakladatele:
„P. Robert Spiske (29. 1. 1821, Leśnica – 5. 3. 1888, Vratislav), polský diecézní kněz a zakladatel Kongregace sester sv. Hedviky, po otci českého původu.“ (Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)
Kéž je pro nás všechny zářný příklad Služebníka
Božího otce Roberta povzbuzením na cestě za Ježíšem...
"Božský Pastýř přebývající ve svatostánku
bdí nad vámi dnem i nocí.
Odsouvá od vás hrozící nebezpečí,
podpírá v boji, odměňuje oběti,
napájí vaše duše silou, útěchou,
světlem a láskou…"
(P. Robert Spiske k sestrám sv. Hedviky)
Modlitba za obdržení milosti na přímluvu Služebníka Božího kněze Roberta Spiske
Všemohoucí Bože,
Ty jsi svého služebníka kněze Roberta obdařil milostí
získávat pro Tebe duše
a v jeho otcovské vnímavosti a láskyplné starostlivosti
o dobro maličkých a opuštěných
jsi nám dal příklad opravdové lásky k bližnímu.
Dej nám, prosíme,
abychom jej uměli následovat v plnění Tvé vůle
a měli v něm mocného přímluvce v nebi.
Podle své vůle nám na jeho přímluvu uděl milost…,
o kterou prosíme s nadějí, že je přítomen v zástupu
Rolex Replica Watches Tvých svatých.
Amen.
(S církevním schválením Biskupství brněnského č.j. Ep/1334/08 ze dne 18.12.2008)
Administrace
Vytvořil Mouser.cz, 2014